Skladba
[Márty]:
Myslim, že byl červenec, horká letní noc,
když sem po prví uslyšel volání vo pomoc.
Neslo se to tou celou ulicí a voknem
ke mně do ložnice, stalo se to tak před rokem.
Bezmoc, naříkání a upěnlivej pláč, jak kdyby
ňákej sráč vo ní vohnul pohrabáč.
Zároveň to položil, pekelný drama.
Znělo to chvílema, jako by tam byla sama.
Ležel sem v posteli a nevěděl, co mam dělat,
jestli je v prdeli nebo jestli sama to chtěla.
Bušilo mi srdce, zároveň mě to vzrušilo.
Pak se naříkání ale znenadání ztišilo.
Už sem ani nemyslel, že to někdy skončí.
Vzal sem si prášek a konečně zavřel voči.
Myslel sem, že je konec, že se stihla někam schovat,
ale během dalších nocí se to začlo vopakovat.
[Řezník]:
Ta holka brečí v podkroví,
každou noc se tam bojí.
Všichni sousedi to ví,
ale nikdo nemluví.
Ta holka brečí v podkroví,
každou noc se tam bojí.
Všichni sousedi to ví,
ale nikdo nemluví.
[Márty]:
Žižkov je to místo, kde se každej stará vo sebe,
každej jede sólo, jen přemejšlí jak tě vojebe.
Volání do nebe, ale nikdo fízly nevolá.
Každou noc se třesu, jestli se nenajde mrtvola.
Možná, že jí na ulice denně potkávám,
ale to noční utrpení už vážně nedávám.
Utěsnil sem vokna, koupil špunty do uší.
Předstíram, že neslyšim, srdce už mi nebuší.
Ale pořád vim, že je tam venku někde za zdí.
A každou noc naříká, jako když jí někdo vraždí.
Dveře zamykám na deset západů, už ani prášky
vod doktora mi nezlepšujou náladu.
Podezírám sousedy, že maj to na svědomí.
Můj zamračenej pohled jim to dává na vědomí.
I vona slzy roní, když se smrtí buší do ní.
Je mi to všechno líto, upadám do bezvědomí.
[Řezník]:
Ta holka brečí v podkroví,
každou noc se tam bojí.
Všichni sousedi to ví,
ale nikdo nemluví.
Ta holka brečí v podkroví,
každou noc se tam bojí.
Všichni sousedi to ví,
ale nikdo nemluví.
Zase sem v podkroví a zase je tu ta kurva.
Márty se nic nedoví, Márty je citlivá buzna.
Jeho prášky sem vyměnil za vymradný placebo,
proto jeho druhý já každej večer chodí za tebou.
Mám pronajatou půdu, kde nechávám průchod údu.
Schizofrenie vytvořila krvelačnou zrůdu.
Zahánim nudu s touhle děvkou lehkou,
co sem sbalil po koncertě a vozvez jí domů se mnou.
Píčo ou no, bolesti nepřestanou.
Už z tvojí prdele zase dneska nadělělam sekanou.
Tvojí hlavu zjebanou rozrazim vo polici.
Pochčiju tvý tělo, pak ti dám do držky stolici.
Řežu tě po krku, ale nepoškodim aortu.
Nechám mrdku na tyvm čele, jako třešničku na dortu.
Naučim tě aportu, tak dones mi ty hole.
Je zase na čase vomrknout to co máš dole.
Sem ujetej na mase, ukrojim si kus pysku a
vosmažim na másle, nakopnu tě do vohryzku.
Pak tě seřežu tou holí, co si mi předtim přinesla.
Sem Řezník píčo, tvůj pán, sem mistr svýho řemesla.
Stejně by si nesnesla jiný zacházení,
jinýho magora na tomhle světě není.
Píčo dám ti kamení do držky a pak high kick.
Řezník je super padouch, Márty je jeho sidekick.
Vyprcaná loutka, kterou vede jak ty Tim Burton.
Ztracenej v podvědomí, ovládá ho Tailor Garden.
Řádí bez pardonu, nejsem žádná trapná schíza.
Nebyly to sny ani spánková paralýza.
Nebyly to dny, ale celá půlka života.
V noci jedu hardcore, ve dne na autopilota.
Chtěl bych toho kokota, jednou navždy vypnout,
ale spolu s nim, tak to bych musel taky chcípnout!