Skladba
Všechny chvíle za mnou,
vytvořily mi svůj vlastní stín,
dokážu být lepší,
musim se stát lepší než předtím.
Není touha být lepší,
jenom obyčejná chamtivost nebo obava, strach,
co když to všechno za čím se tak ženeme
vlastně vůbec nepotřebujeme
a možná ani nechceme.
A co když všechno to, co hledáme,
máme už dávno v sobě,
často soutěžíme o medaile, pozornosti,
jenom pro to,
abychom ostatním dokázali, že sme vyhráli,
přitom nevidíme to, že nejvyšší cena,
kterou lze získat, je ctnost.
Otevři oči.
I když je občas všude tma,
tak vidím pořád Boha v ní,
no cejtim v hloubi duše chlad,
když sou lidi tak ohavný
a mluví z tebe strach nebo ty látky, co tě pohání,
i když je život někdy zmrd,
stejně má všechno co má mít.
Hledám mír, sorry všem co chtěli,
abych pořád řval,
může za to věk nebo to,
že mám to, co sem si přál,
slova svý píšu, né proto, abych byl v očích král,
ale spíš, aby zůstal odkaz až se podívám.
Nevim kolikrát vzbudim se v tomhle světě,
než to vzdám,
nevim kolik z vás vidí ty věci stejně jako já,
no stejně hodlám to psát dál,
i kdyby zůstal prázdnej sál,
šestadvacet let a každej moment žít mi za to stál.
Když zavřu oči, vidim slova, slyšim život, není zlej,
jen člověk někdy chová se špatně,
když nevidí směr,
často přišel mi osud nefér, když sem byl uvízlej,
ale nikdy ne tak moc, abych byl práskat na fízlech.
Utíkám, nesnášim stát totiž dlouho na místě,
nevidim ty lidi žít, ale přispívat na sítě,
dostal sem dar,
že můj hlas zní o trochu víc hlasitě,
tak se jen snažim poslat dál
k lidem to jak já vidím svět.