Skladba

Nekronika

Hip-Hop

Vyzved jsem šaty z čistírny a taky boty ještě tančily
Z dálky ke mně dolehly ozvěny včerejší noci
Znova slyšel jsem svý kroky, jak se odrážejí od stěny
V liduprázdným městě, v bezejmenný ulici
Vzduch voněl deštěm a mě se zmocnily myšlenky
Tam na opačným konci než boty se zhmotnily v tělo, který spojilo to temno, co ve vzpomínce zelo
A já tam byl najednou znova, najednou jako by ožilo včera a dneska vůbec nebylo, divný jo
Dneska ráno se totiž něco změnilo
Když se zvedla tma, na dlažbě v průchodu mezi loužema něco ležet zůstalo - co je to?
Když vidím něco ležet, neznamená, že to hned zvednu
Když je to ale mobil a zvoní, tak to vezmu
Tím spíš, když je můj, asi mě shání parta, někde jsem je ztratil
Šli mi volat tágo, když jsem ještě platil
A než jsem ven vylízt stačil, najednou sirény, modrý světla a chlap v červeným mě do průchodu vtlačil
Křik, panika, gesta, ruch velkoměsta - ne, že by mě strašil
Jen teď úplně nevím, kde jsem, natož abych tušil, kudy k našim
Takže asi radši zpět k právě teď a mobilu, co furt na zemi zvoní
Vrčí, poskakuje jako vlk, než zaútočí
A jako už tolikrát sotva po něm vztáhnu ruku - kurva, baterie vybitá, nekronika

Poslední dobou je nejvyšší čas, pomalu to spěchá, brzo bude pozdě
Poslední dobou je nejvyšší čas, každej má ho hodně málo
Poslední dobou je nejvyšší čas, brzo bude pozdě, nic nezůstane jak je
Poslední dobou je nejvyšší čas, žádná budoucnost nikdy netrvala věčně

Ptáci, světlo a to je zhruba všechno
A já furt trčím venku a všechno se to se mnou točí jako kafe v hrnku
Mít čím, tak partě brnknu, ale foun je dead
První spoluobčané začínají se sluncem vycházet
A tak hledám pomoc u nich, ale každej z nich mě mine, aniž by třeba jen pohled zved
Propad jsem snad nedopatřením na jinej svět?
A nebo je mě po probdělý noci lepší nevidět?
To bude tím, třeba to ze mě smyje paní v čistírně
A tak vcházím dovnitř, sundávám oblek a boty jakbysmet
A jen tak v trenkách hledám flek, abych si sed
A taky něco, co bych si zatím čet
A hele, na stole vidím ležet dnešní Včerejší svět
Prst na ret, otáčím stránku čerstvýho plátku z protějšího stánku
Politiku skáču a zrovna tak i válku, páč nemám chuť
Snažím se nepodlehnout spánku
Po očku sleduju pračku, nespěchám, a tak se začtu
Jako když luštím křížovku, co nemá tajenku
Moje ruka jen tak mimoděk nalistovala černou kroniku
Vtom spatřím pradlenu
Pokládá moje věci na stůl jako věnce
A já přistih jsem se, že jsem svoje vlastní publikum

Poslední dobou je nejvyšší čas, pomalu to spěchá, brzo bude pozdě
Poslední dobou je nejvyšší čas, každej má ho hodně málo
Poslední dobou je nejvyšší čas, brzo bude pozdě, nic nezůstane jak je
Poslední dobou je nejvyšší čas, žádná budoucnost nikdy netrvala věčně

Ztratil jsem slova, beztak není co dodat
Nevím, jen čumím, páč čumím sám na sebe z novin
Nerozumím, je mi divně jinak
Chci si zavolat, ale svět je nedostupnej
Něco mi říká Hej, tak už si to přiznej!
Radši bych se teď štíp, ale nejsem hmotnej
Jsem mimo děj a mimo to.. a mimo to jsem mrtvej
Zírám na svý bezvládný tělo v obleku, leží na pultu
Pradlena jen mlčky přikyvuje a pod nos mi strká účtenku
Ale já už vím, že to není žádná pradlena a že ani já nejsem tu
Včera v noci jsem to byl já, co zůstalo ležet v průchodu mezi loužema
To kvůli mně ta sanitka budila deštivou Prahu
Jenom ty kroky odrážející se od stěny patřily mejm vrahům
A proto tu teď stojím v němým úžasu
V ruce žmoulám účtenku a doufám, že za svůj čas tam venku jsem toho stačil dost, abych i tuhletu poslední sekyru splatil