Skladba
Sedí za psacím strojem
a nad ní někdo stojí
a sníh k nim padá oknem
a lítá po pokoji
Sedí za psacím strojem
v průvanu jeho hlasu
a on za každou větou
stříhá jí pramen vlasů
Sníh padá na zrcadla
a na stůl s papírama
a v zrcadlech je vidět
že je tu vlastně sama
Bylo to ráno - pozdě večer
bylo to v létě - o Vánocích
bylo to v centru - na předměstí
bylo to možná - a je to jistý