Skladba

Já tam byl

Folk

Vy kdož máte uši k slyšení a oči k dívání
Všichni lidé dobré vůle slyšte moje zpívání
Chci vám vylíčit příběh smutný jako život sám
o tiché bolesti,kterou na duši mám


V městě Olomouci,v starobylé metropoly Hané
se narodilo dítě samým ďáblem znamenané
neboť rudou skvrnu velikosti lipového listu
mělo na tváři ***

Jeho ubohá matka,jejíž jméno není známo
jej položila ke zdi kaple na chladivý mramor
aniž řekla komu o tom,aniž zmínila se muži
který její tělo ke své rozkoši jen využil

Seděl sem vedle ní ve špinavym bordelu
jenom tiše plakala a držela mě za ruku
Na sobě neměla nic a měla dělat robotu
měla se mile usmívat a prodávat nahotu

Dítě nalezeno bylo mrtve druhého dne z rána
kdys řeklo že tak zněla vůle všmocného pána
A soudní lékař suchou řečí policejní češtiny
napsal že smrt nastala podchlazením v noci zhruba ve tři

Netoužila po ničem než po chvíli ticha
Přitiskla se ke mě,začala mi šeptat do ucha
Že už nemůže dál,že ztrácí víru ve všecko
vyprávěla o tom jak jí zaškrtili dětsko


Oné noci já v tam v těch místech sem byl
avšak jiné sem věci dělal,zpíval a pil
20 metrů stranou kaple na lavičce z láhví vína sem zpíval
a tvou blůzu rozepínal

Povídala pěkný věci o svym manželi
co po ránu jí probouzí hned pěstí do hlavy
a její rodiče,že po porodu jí ihned odhodili
20 let jí bylo a už jí docházely síly

Svlíkni si košilku lásko moje
do rána bílého daleko je
do rána bílého ještě kousek krásnej když lidi milujou

Já tam seděl jako cvok a nebyl schopnej slova
před jejím pohledem už nedalo se vůbec nikam schovat
Pak si lehla na postel a začla usínat
zeptala se jestli se o ní můžu postarat

Jaký sen se mu zdál,na co myslelo k ránu
když vychládalo jeho tělo v bílem povijanu
Zda vidělo tmu,zda vidělo hvězdy
tváří k obloze a hlavičkou ke zdi

Pak už nevnímala a já přes ní položil deku
Vyšel sem do noci ven a dusil v sobě kus vzteku
Myslel sem na její strach na každou její ránu
jaký sen se jí zdál a na co myslela k ránu

Jistě slyšelo můj hlas který parkem zněl
Jistě volalo a já ho neslyšel
já ho neslyšel a nešel tam kam jít bylo nutné
od té noci mé písně jsou bezvýjimky smutné

Nechal jsem jí tam ležet a šel pomalu domů
Proč sem jí nevytáhl pryč z těch pekelnejch drápů
Chtěl jsem si jenom užít,nevědel co bylo nutný
od tý doby jsou mý písně bez výjimky smutný

Čas odnáší naší bolest zvolna nahoru
a hanácká rovina se táhne k obzoru
Jako prsty se k nebi tyčí olomoucké věže
a to já sem byl kdo tam na mramoru ležel

A to já sem byl..
A to já sem byl..
A to já sem byl..
Já tam byl..atd.