Skladba
Lidé se ptají za čím vlastně pořád mířim,
co budu dělat až se se životem smířim.
A proč se vyhýbám těm zavedeným sítím,
vždyť není normální když odmítám se chytit.
A co je normální když nectí sílu hodnot,
morální zákony a snaží se je ohnout.
Když ani rodina už nezná krevní pouto
a lidská čest dnes neznamená mnoho.
A proto odpovídám, je to jen cesta,
možná bez cíle ale která nutí nestát.
Naděje, víra, že já se nevzdám
a to kde skončim, je pořád tam ve hvězdách.
Všechno má smysl, jde o to jen ho naplnit,
život bez něj, je jak pero bez náplní.
Cesta je vývoj, každým tím směrem,
dáváme naději, pro další životy.
2x Ref.:
Tak stavím barikády, až ke tvým dveřím,
valy a palisády, pro to v co věřím.
Vyrývám do zdí, pod prachem dějin,
pro další životy, pro naše světy.
Lidé se ženou za milióny na kontě
a stejně ve výsledku tráví život ve frontě.
V řadě na postavení, v řadě na prestiž,
v řadě na řadu, co vrátí co kdo nestih.
A to je normální, tak proč bych se měl zařadit
do jedné z nich, co stejně mi čas nevrátí.
I když mě řeší, dávno mi nevadí,
mám svoje štěstí, co za peníze nesplatím.
A proto neměním směr, dokud jsem šťastný,
vděčný že netrávím svůj život v pasti
a držím hodnoty, pro svoje svědomí
a pro tvé vědomí nehledám masky.
Až přijde minuta kdy budu muset změnit směr,
vidím ty možnosti a vím, budu mít na výběr.
Co bude bude, teď přece nevyřeším,
ale mám naději, pro další životy.
2x Ref.:
Tak stavím barikády, až ke tvým dveřím,
valy a palisády, pro to v co věřím.
Vyrývám do zdí, pod prachem dějin,
pro další životy, žižiživoty.