Skladba
Prázdná slova znějí krajem nalomených duší
Není, kdo by hlavu zvednul k hrdé otázce
Ach, jak je to povědomé, to je píseň krajiny mé
Tady domov mám
Otrok, který táhne valník pozlacených dějin
Mlžný příkaz zbabělosti však jen rozdává
Obléká se do legrace, nemá už nikoho v lásce
Tady domov mám
Nedostane na vybranou, odevzdal svou vůli
Jazyk nechal ladem ležet, půdu neorá
Přistoupil na ponížení, chce jenom přežít na zemi
Tady domov mám
Oči sobě zacloňuje když sluníčko svítí
Když se jasné slovo mluví, uši zacpává
Má strach, když se vítr zvedá, leká se deště, co padá
Tady domov mám
Ze dne na den beznaděje kráčí směrem nikam
Nemá, co by komu dal, jiným to zazlívá
Je jak hora unavený, jako potok pokřivený
Tady domov mám
Když poprvé uhodilo, už zapálil svíci
Když na střechu liják padl, duši ďáblu dal
Před vichřicí strachy zbledl, založil ruce a sedl
Tady domov mám
Nevím, kde mám zahnat hlad, když doma říkaj: Nejez
Nevím, kde mám promluvit, když doma říkaj: Mlč
Nemohu se nadechnouti, nemám koho obejmouti
Tady domov mám