Skladba
Kluk z rozbité rodiny, se zkurvenou minulostí.
Mnoho přátelství jsem pohřbil, nebo ho jiní pohřbili.
Střepy řežou, ale mně to nebolí,
staré jizvy se otvírají, já se toho nebojím.
Beze strachu skládám život z miliard malých kusů.
Z nových, ne ze střepů.
Proč se vracet?
Chyba v mém životu.
Lidi co odešli jsou pryč,
většinou vlastní vůlí.
Já je odejít nenutil,
mrdat na ně, když o mně nestojí.
Kouřím cigáro za cigárem, když jsem v depresích.
Přemýšlím nad vším, s čím nejsem spokojený.
Přemýšlím nad vším, co mi nevyšlo
a nevychází, co jsem rozbil na střepy tak,
že to nejde složit zpátky.
Nevadí, nechám to běžet.
Mám plnou hlavu sraček, ale trápit se mi nechce.
Pohřbím vzpomínky hluboko ve mně,
všechnu bolest co je ve mně,
ve mně nechám hluboko ležet.
Jsou to střepy, které řežou mně do srdce.
Někoho řežou do smrti, někdo se jich zbaví lehce.
Jsou to rozbité vztahy, kamarádství, lásky,
které nejednomu člověku dělají hluboké vrásky.
Je to bolest, jsou to slzy v našich očích,
když to, na čem nám záleží, najednou skončí.
Soubor, kdysi celek už není,
zůstaly po něm střepy.
Většině, stejně jako mně, zůstanou už navěky.
Za každou bouřkou, prý by mělo vyjít slunce,
a až to světlo nám ukáže jaké škody po ní máme.
A hodně z nás poznalo co je to, když skončí
život blízkého člověka do konce života nosím.
Bolest a vzpomínku, k mým blízkým,
co mi odešli už na vždy
a nejsem bez nich kompletní.
Střepy mojí rodiny, která už není tak velká,
jak velká byla, když jsem do ní přibil já.
Střepy po mých kamarádech, které mi vzal čas,
protože právě čas ukázal každého pravou tvář.
Střepy po dávných láskách, které zalepila nová,
jediná láska pravá, co jsem za svůj život poznal.
A tak život jde dál a já pamatuju na chvíle zlé,
ale nebudu se trápit, hledám teď ve všem dobré.
A tak nelepme střepy, co se lepit nedají,
važme si toho co máme, protože to je to nejdražší!
Jsou to střepy, které řežou mně do srdce.
Někoho řežou do smrti, někdo se jich zbaví lehce.
Jsou to rozbité vztahy, kamarádství, lásky,
které nejednomu člověku dělají hluboké vrásky.
Je to bolest, jsou to slzy v našich očích,
když to, na čem nám záleží, najednou skončí.
Soubor, kdysi celek už není,
zůstaly po něm střepy.
Většině, stejně jako mně, zůstanou už navěky.
Jsou to střepy, které řežou mně do srdce.
Někoho řežou do smrti, někdo se jich zbaví lehce.
Jsou to rozbité vztahy, kamarádství, lásky,
které nejednomu člověku dělají hluboké vrásky.
Je to bolest, jsou to slzy v našich očích,
když to, na čem nám záleží, najednou skončí.
Soubor, kdysi celek už není,
zůstaly po něm střepy.
Většině, stejně jako mně, zůstanou už navěky.