Skladba
Čtyři přání
Karel Černoch
1. Příběh, který právě teď chystám se vám vyprávět,
trochu připomíná svět, kam se velcí nepouští.
Čtyři muži na poušti dali stařečkovi pít
a on jim řek, že jim splní jejich přání.
2. Nejdřív nejstarší si přál: Dej mi zámek, ať jsem král.
Druhý boháčem chtěl být, třetí tisíc dívek mít.
A co si přál ten nejmladší? To už se nikdo nedoví,
protože v pohádkách jsou jen tři přání.
3. Dříve, než bys okem mžik, stál tu zámek, dívek šik,
rázem stál tu tváří v tvář boháč, král i otrokář.
A kam se poděl nejmladší? To už se nikdo nedoví,
protože v pohádkách jsou jen tři přání.
4. A pak přišla žízeň zlá a s ní bouře písečná,
rázem stál tu smrti v tvář boháč, král i otrokář.
Marně prosí, chtějí pít, vždyť mají to, co chtěli mít,
ale v pohádkách jsou jen tři přání.
5. Možná zdá se mnohým z vás, že ten příběh smazal čas,
svět se stále otáčí, jen tři přání nestačí.
Kdo mi to řek? Kdožpak ví, dost možná, že ten nejmladší,
když kolem šel za čtvrtým přáním.