Skladba
Kolik je v řádku not
a kolik nad linkou být smí?
Kolik je dětskejch úst
co zamkneš pralinkou, kdož ví?
A proč je, táto,
v abecedě před el ká?
A řekni, táto,
ale vážně, byla Popelka?
Proč si dívky
rády hrajou na velký?
A pak pláčou
jako malý Popelky?
Popel krásy, hrášek touhy, není lék,
přitom schází jen ten pouhý oříšek.
Kolik je písku na poušti
a kolik tou pouští vede cest?
Když éro zemi opouští,
co všechno s sebou musí nést?
A může se, táto,
malý změnit ve velký?
A řekni, táto,
ale vážně, jsou teď Popelky?
Je to krásný hrát si věčně s otázkou,
je krásný běžet dál i za láskou.
Věčně prát se, běžet světem, třeba sám,
proto fandím dětem a všem Popelkám.