Skladba
Ve 4 ráno hudba končí.
Stoly jsou polité ubrusy na zemi.
René shání trávu, nikdo už nemá.
Prvním ranním vlakem vracíme se zpět.
Opřený o popelnici očumuju na krajnici
u cesty z týhle díry.
Pak se vracím, nevím, jestli něco ztrácím, když se motám půl života
uprostřed týhle díry.
Opření o popelnici očumujem na krajnici
u cesty z týhle díry.
Nevím, jestli to znáš taky, vždycky když vidím mraky mám hroznou chuť
vypadnout z týhle díry.
A já si marně vzpomínám na to, co jsem kdysi chtěl,
možná nic tak zvláštního, ale tohle teda ne.
Jen si marně vzpomínám na to, kam jsem odešel
a nevrátil a zabloudil a poztrácel.
A on si marně vzpomíná na to, co snad kdysi chtěl,
možná nic tak zvláštního, ale tohle teda ne.
Jen si marně vzpomíná na to, kam snad odešel
a nevrátil a zabloudil a poztrácel.