Skladba

Nautilus

Pop

Kdo ví, kde odpočívá Nautilus,
kdo ví, kde skončil svoji dlouhou pouť,
kdo ví, kde naposled se potopil
a nikdy víckrát už nevyplul.

Mäelström jej hýčká ve svém náručí
a v něm hlavu plnou zázraků.
Kapitán Nemo, když mi poručí,
já vidím do lidí jak do vraků.

Vidím na tisíc vzácných pokladů,
které jen stěží někdo vyloví,
leží tam v troskách stranou pohledů,
na místech, o kterých se nikdo nedoví.

V hloubkách, kde může plout jen Nautilus,
20 000 mil pod mořem myšlení,
v troskách vašich duší a na dně slz,
je poklad, který těžko někdo docení.

Na den tak vypůjčit si Nautilus,
stačím je všechny ještě zachránit
a očistit je od chaluh a od medúz
a od chobotnic a nánosy bahna z nichž odstranit.

A vzíti tu truhlu stříbrem kovanou
a víko klíčkem písní odemknout,
rozdávat lásku uvnitř schovanou až do dna
a potom zas dále plout.

Projít se Atlantidou křížem kráž,
a vyrvat času všechno, všechno, co nám zatajil,
najít staré mapy, bez nichž se nevyznáš,
tam v krajinách svého mozku a na chodbách žil.

A tak jak Nemo řídil Nautilus,
špatné a zlé pohřbít ve vlnách,
namířit příď do kýlu hrůz a nechat mořský proud,
aby je navždy splách.

A vzít z nich jen věci lidem potřebné,
jen soudek s dobrým vínem hloubavým,
jen smích pro malé děti nezbedné,
pro které to vlastně všechno tady vyprávím.

Stačí jen znovu najít Nautilus
a přístav, který opět opustí,
tajuplný ostrov leží v každém z nás
a pan Jules Verne mi to jistojistě odpustí.

On ví, kde odpočívá Nautilus...