Skladba
Pojď se semnou vrátit zpátky do školních lavic,
ZŠ pátá, šestá třída,
když jsi byl mimo z tý holky co sedí před tebou.
Kvůli ní nešel ti zemák, tělák ani matika,
kvůli ní ti šla ale hudební výchova.
Nikdy jsem neměl tu odvahu, říct ti tohle do očí,
jeden pohled na tebe a mozek náhle nemyslí.
Otevřený ústa, slova na jazyku zůstávaj,
tohle nejsem já, ale moje city tyto sloky nahrávaj.
Jsi to nejlepší co mne v životě kdy potkalo,
ty jsi mléko a já bych chtěl být tvoje kakao.
Nikdy se to nestalo, ale zdálo se mi, že se usmíváš,
když jdeš ze školy, tak mne v šatně potkáváš.
Pokaždé, když máš rozpuštěný vlasy v matice,
nevypočítám pak se mi pletou číslice.
Za to v hudebce, prosím zahrát všechny love instra,
do teď tajně rapuju, že ty jsi moje cesta.
Jedna ze sta
holek, který jen tak nepřijdou,
když přijdou zahejbou ti s celou planetou.
Nevim co se děje, ale nemám půdu pod nohama,
když padám na prdel, představuju si tě bez pyžama.
Panorama každé ráno vychází a ty jsi součástí,
rtěnky, make-up, šminky na tvym obličeji být nemusí.
Když dochází mi krev v žilách, tak ty jsi transfuzí.
Kolikrát si přeju ať večer na fb končí naší diskuzí.
Nic nezmizí,
tvoje, moje city nemusíš opětovat
vim, jak je těžký se v týhle době zamilovat.
Proto mne klidně odmítni, ale nech mne obdivovat,
tvoji duši, tvoje tělo potřeboval projevovat.
Proto se nezlob věru, že každej den je dveří,
nevim, jak to zamaskovat, že moje srdce věří,
kvůli tobě i v létě romanticky sněží,
myslim na tebe každou minutu co do hodiny běží.
Možná je to šílenství, možná je to pravá láska,
každopádně chci, aby jsi byla šťastná.
Pamatuju si to jako včera, devátá třída,
češtinářka zrovna nesla opravený diktát.
Zazvonilo na přestávku, chystal jsem se do fyziky,
ona stála ve dveřích, vrátila se z Ameriky.
Ještě jsem jí neznal, ve třídě jsem byl nový
a věděl jsem, že nebudu mít klid dokud ji neoslovím
a od té doby nic nebylo jako dřív,
chodili jsme spolu ven, volali si před spaním.
A bylo toho hodně, co jsme si chtěli sdělit,
měli jsme ten nejkrásnější vztah, všichni nám záviděli,
taky měli proč, první velká láska,
já jsem byl tak poblázněný, tys byla tak šťastná.
Pak se všechno zvrtlo, začli jsme se hádat,
nevim proč si to udělala asi si mne přestala mít ráda,
Mocné jsou zbraně, ale mocnější je láska,
všechno jsem ti odpustil, v srdci navždy, Natal.