Skladba

Tichá noc

Vánoční hudba

Byl rok 1864.
Vojska Unie a konfederace spolu válčila v bratrovražedném boji
a úspěch se přikláněl chvíli na tu, chvíli na onu stranu, jako by se Bůh stále nemohl rozhodnout,
komu přiřkne vítězství.
Po dlouhých, krvavých bojích
se Potomacká armáda generála Meeda
setkala s armádou Jihu v severní Virginii,
v místě zvaném Calais Forn.

Obě ležení dělila jen divoká a krásná řeka
Rappahannock.
A tak v neustálých přestřelkách zastihl obě armády Štědrý den.
Ten den byl jiný.
Něco zvláštního bylo ve vzduchu
a všichni muži to cítili.
Během dne nepadl ani jediný výstřel.
K slavnostní večeři měli obě armády skoro totéž:
polévku s pár kousky hovězího a trochu sváteční Whisky.

Snesla se tma, vzplály ohně
a před stany na obou stranách řeky se konaly bohoslužby.
A tehdy, tehdy začala kapela 131. indiánského pluku hrát píseň:
„Přistupte blíže, všichni věrní." Jakmile skončila, orchestr Konfederace z druhé strany řeky začal hrát:
„Ať nám Bůh dá veselosti Páně"
Bylo to zvláštní. Muži na obou stranách řeky ztichli a poslouchali.
A pak začal orchestr armády generála Lee hrát tu nejkrásnější píseň – Tichou noc.

A kapela Unie se přidala. Za hrobového ticha hráli oba orchestry společně jednu píseň.
A náhle ve všech srdcích přestalo existovat nepřátelství.
Byl Štědrý večer. Hudba se linula táborem Jihu i Severu
a hladina řeky odrážela všem stejně svit táborových ohňů.
Byla svatá noc.

A tehdy, právě tehdy, když píseň končila– zazněl výstřel.
To jeden jižanský voják se napil Whisky víc, než snesl – a vystřelil přes řeku.
Hornista z kapely Severu klesl k zemi.
Chvíli bylo ohromené ticho.
Které vystřídal zuřivý řev.
Začala oboustranná střelba
a zase bylo hodně mrtvých a raněných.

A bitvy pokračovaly.

Armáda konfederace pak utrpěla v bojích obrovské ztráty
a po několika zoufalých a marných bitvách
se vojska Jihu definitivně vzdala. Válka skončila.

Já ale vím, že se o výsledku války rozhodlo dřív–
už tehdy o Vánocích roku 1864 na řece Rappahannock
Od té doby, kdy píseň „Tichá noc" přerušil ten jeden hloupý výstřel, se všechno štěstí obrátilo k Jihu zády. Bůh se na Jih rozlobil.

A jak to všechno vím?
To já jsem ten voják, co tenkrát v opilosti střílel.
BŮH MI ODPUSŤ!