Skladba

Vězeňská trilogie

Folk

Billy Rose byl černej jezdec,
Billy Rose byl noční chodec,
Billy Rose ten všechny trable jak svý jméno znal,
až ho zmáčkli líznutýho v cizí káře a tak dál,
tak ho šerif za mříže poslal.

V Arizoně ve věznici,
šlo zas po nějakou pranici,
jen pro trochu mlíka, který dlouho nedostával,
seržant sebral kamarády, vzali si ho do parády,
aby prej si příště pozor dával.

Na A bloku to ráno pak sám se oběsil,
na rám u okna napsal já o tohle se neprosil,
pojďte půjdem Billa všichni v zem uložit.

Luna byl zas mexikánec,
a pro zákon věčnej psanec,
se ženou a děckem přešel jednou hranici,
protože měl mokrý záda, málo peněz a žádný práva,
vyhlásili na něj štvanici.

Možná čekal trochu více,
v kasinu do prázdný lžíce,
koukal a měl místo jídla jedno vidění,
když nemá kam hlavu složit, moh’ by tuhle zimu prožít,
na cele v texaským vězení.

Tak sám si píchal do žil vždy ráno drogu svou,
už pátej den se složil, jen ruce svý měl pod hlavou,
usmíval se, že měl asi svý vidění,
pojďte půjdem Lunu přikrýt do vězení.

Kilowatt byl důvěřivej,
šedesát pět roků starej,
znovu dostal šanci uvidět zas tenhle svět,
chodil sem tam po ulicích, až zapomněl blahem spící,
za co dostal pětatřicet let.6. Když prohlížel si nový auta,
narazil na policajta,
ten ho přitáh’ se slovy, že zas vykrádá,
správce řek’ tu nezůstane, k návladnímu půjde pane,
ten si další roky vyžádá.

Do sluníčka texaskýho když vcházel zcela sám,
tu stáli kolem něho samí poldové a ze všech stran,
padesát yardů utíkal pak sebou sek’,
pojďte půjdem všichni spolu až před vrata,
vězení zboříme za něj, Kilowatta.