Skladba
Žádnej neví, co je lidská zloba za zvíře,
když utrhne se z řetězu, dělá jen potíže,
nám pod rukama na pokraji periferie,
tiše nám umírají písně.
Lidé chtějí pohladit, tak pijou čím dál víc,
pak vypláčou se do kropenky, sednou do lavic,
pod klenbou světa zpívaj, aby anděl sestoupil,
tiše nám umírají písně.
Pánu kouká do oken a po zádech ho zebe,
vzhůru stoupá pocestný do sedmého nebe,
dítě, které touží až za obzor jít,
sám si brouká, že neumí v týhle době žít.
Z vlastní vůle stali jsme se navždy poutníky,
plavem tak tak nad vodou a šlapem chodníky,
prodáváme odpustky a za jásotu davů,
tiše nám umírají písně.
Pánu kouká do oken a po zádech ho zebe,
vzhůru stoupá pocestný do sedmého nebe,
dítě, které touží až za obzor jít,
sám si brouká, že neumí v týhle době žít.