Skladba
Má dívka sbírá rozmarýn
do vína prý ho dá
a já mám v zádech mrazení
že se zítra bez lásky vdá.
Tři lístky házím do louží
své hříchy zaklínám
tři přání prstem naznačím
když na slámě usínám.
A vítr co s ní ve skalách
na flétnu dlouze hrál
tak dlouho až se strachy třás'
ten kdo lásku nemiloval.
A zdává se mi o jezdcích
jak jedou krajinou
tak hořce drsnou po předcích
jak já čistou a nevinnou.
První jezdec nevidí
ten druhý že je král
a třetí spoután na nohou
nese v rukách svatý grál.
Když nápoj lásky spolyká
mě v zádech zamrazí
tři přání jezdcům vyplní
a zpitá se odplazí.
Nad ránem jen tak bez šatů
jen slámu objímám
tři jezdci mizí za obzor
tři pouta u nohou mám.
A vítr co s ní ve skalách
na flétnu dlouze hrál
tak dlouho až se strachy třás'
ten kdo lásku nemiloval.