Skladba
Až únavou zpomalíš chůzi svou
zůstane z křídel tvých jen stín.
Pak náruč má, ta náruč bláhová
vyléčí rány tvé i splín.
Já dál a dál se ptám
proč odcházíš
když léta čekám
a ty o mé lásce víš?
Až únavou zpomalíš chůzi svou
budeš snad úsměv můj si přát.
Však náruč má nebude bláhová
pak by ses vrátil k ní a rád.
Já dál a dál se ptám
proč odcházíš
když léta čekám
a ty o mé lásce víš.
Až únavou zpomalíš chůzi svou
budeš snad úsměv můj si přát.
Však náruč má nebude bláhová
pak by ses vrátil k ní a rád.