Skladba

Dík za váš úsměv



Nahlásit nefunkční video



Pohořím trosek bitevních polí
od dob, kdy se narodil čas,
procházel hrdina, jehož jméno historie nezná.
Kterému vojáci říkají saniťák.
Poznal jsem dobře jednoho z nich,
jednoho z dlouhé řady těch,
kteří dali své mládí, svůj život,
životům jiných.

Tam kde se blýská jisker vír, a v záři plamenů
víří saze jako vosí roj.
Baví se hrou, jenž mění města na pár kamenů,
smí si hrát, když kolem zuří boj.

Řekli mi: "Půjdeš s ním!" a tak jsem šel.
Každý krok ved nás k frontě blíž,
nevzal si pušku, že prý ho ochrání
bílý terč na přilbě - a v něm červený kříž.
Procházel místy, která utichla
a spala únavou po bálu nočních hrůz,
šel jako robot - jen dlaní, tu a tam,
otvíral před sebou oponu slaných slz.

Hledal ty, jejichž srdce ještě bila,
a jim pak rozdával víru, že budou žít.
Pátral i po těch, kteří už nevstanou,
aby, až válka zavolá, do boje mohli jít.
I, jejichž život navždy zmizel
a temně rudou krví nasytil zbitou zem.
Jako by ji chtěl zahřívat. A chránit
před věčným prokletím a před válečným zlem.

Každému z nich očistil rukou tváře.
A já si všim, jak jsem tam nad ním stál,
že každý muž, který tu ztratil život,
vypadá vlastně, jako by se smál.
Kocovina výstřelů pak znovu probudila den.
A když jsme v zákopu upíjeli svůj čaj,
svěřil mi tajemství úsměvu padlých:
To prý je znamení, že došli na pokraj.

Tam kde se blýská jisker vír, a v záři plamenů,
víří, běsní, zuří lítý boj.
Dát všechen žár a teplo pecím z chladných kamenů,
znít v komínech jako včelí roj!

Dny, týdny, měsíce i roky přešly.
A jejich prach zakrývá obraz krutých scén,
jen občas, na okamžik, vzpomínka se vrací,
když kladu květiny na hroby beze jmen.
Zaslechnu znovu to, co říkal mi ten voják.
A zdá se mi, že neslyším ho sám,
když v očích dětí, v očích průzračných jak křišťál,
které nic netuší, mohu číst: "Díky vám!"

Že se dnes blýská jisker vír, a plamen
září jen pod pláty kamen,
za váš úsměv, za váš úsměv dík!


Vloženo: , martin