Skladba
Stínem dnů kráčí fádní tvář,
na tílku mříž, potištěný fáč.
Na zádech terč, kam střílet se dá,
pod ním verš, zda smysl to má.
Já zůstal stát,
přiznávám, strach o něj mám.
Křičím stůj a vrážím do lidí,
co vůbec nevidí svou tvář, zlé tušení,
že na něj někdo vystřelí.
Jdu za ním dál,
přísahám, strach o něj mám.
Křičím stůj a větrám svědomí,
snad můj křik prolomí mlčení,
to zlé, lidské mlčení.