Skladba

Domů



Nahlásit nefunkční video



V našem domě vždycky voněl rozehřátý klíh.
Táta míval mozoly
a smůlu na dlaních.
Když ráno za tmy vstával,
z okna jsem mu mával.
Já jsem truhlářův syn.

Máma měla úsměv
pro každýho z nás.
A když některej z bráchů
zrovna vyváděl jak ďas,
tak táta tu byl hnedle,
škoda rány padlý vedle.
Já jsem truhlářův syn

Táta vždycky říkal, že ve dřevě je Bůh
a jenom dlátem ho můžeš dostat ven.
Mě lákaly dálky a slanej mořskej vzduch
a jak se otevřely dveře, chtěl jsem jen:
Křičet táto, tady jsem,
chtěl jsi pomoc, no tak jdem,
no tak, táto, tady jsem.

Na dílně jsme pomáhali čtyři z pěti zim.
Ruce plný třísek a hlavu od pilin,
rozlámaný tělo a mě hrozně vytáčelo,
že jsem truhlářův syn.

Táta vždycky říkal, že ve dřevě je Bůh
a jenom dlátem ho můžeš dostat ven.
Mě lákaly dálky a slanej mořskej vzduch
a jak se otevřely dveře, chtěl jsem jen:
Křičet táto, tady jsem,
chtěl jsi pomoc, no tak jdem,
no tak, táto, tady, jsem.

Někdy zpátky koukám, jak s náma čas šel
a já ten život obloženej dřevem nesnášel.
Teď stačí malá tříska a mně se hned stýská,
já jsem truhlářův syn.
Jedna malá tříska a mně se hned stýská,
já jsem truhlářův syn.

Táta vždycky říkal, že ve dřevě je Bůh
a jenom dlátem ho můžeš dostat ven.
Mě lákaly dálky a slanej mořskej vzduch
a jak se otevřely dveře, chtěl jsem jen:
Křičet táto, tady jsem,
chtěl jsi pomoc, no tak jdem,
no tak, táto, tady sem.

Slyšíš, táto, tady jsem,
chtěl jsi pomoc, no tak jdem,
no tak, táto, tady jsem.


Vloženo: , martin