Skladba
Jednoho dne si
oblékla kostým smrtelné ženy
a vešla do mého porcelánu
jako něžné stádo.
Karavana stěna - stěna - stěna
vlítla dveřmi kavárny a teď tu je a je
a je a je a je a je a je ať je! Jé…
Znova, prosím, ten záběr se mi líbí:
Jednoho dne smířila se smrtí můj porcelán,
můj minulý čas a od té doby je tu ať je a bude. Hoplá!
Pojď blíž, ještě blíž
Ještě prosím
Už to nejde?
Dobře
Magnet
Ještě
Už to bude?
Pozor
Jez!
Teď!
Ještě
Pak se prolnou
Ať
Už
Vracím ti ten diapozitiv, minulý čase,
ten záběr se mi líbí, velmi líbí, totiž…
Přišla, vešla, je tady, pojď blíž,
stěna sem, jiná stěna tam, neřeknu to o té bílé paní,
to si domyslíte sami,
míč je na straně publika, á hoplá!
Ona… to je moje publikum,
mé ty, mé druhé já, my, ty všichni,
má hvězda drahá druhá osoba,
to ona, ne já, hodila ten míč…
Pojď blíž, ještě blíž
Ještě prosím
Už to nejde?
Dobře
Magnet
Ještě
Už to bude?
Pozor
Jez!
Teď!
Ještě
Pak se prolnou
Ať
Už
To já ne - nejsem blázen, porcelán,
já minulý čas… Karavana vešla, záběr se mi líbí,
dočista jsem blázen do té boží dcery, dítě…
To je dopuštění,
říká producent přítomného času Minulý Čas.
Ať se nehýbe.
Nech ji prosím, nech být kde je jak je a proč,
nasviť to teď zprava, teď zleva,
podalas mi levou ruku, dej i druhou,
ignoruj zdi, ztlum to světlo,
panel, vem to znova.
Pro jistotu, ještě jednou.
A to se mi líbí!