Skladba
Její dětský oči smutně na mě hledí,
jako když to vědí, že ji nechám být.
Její dětský oči jenom pro mě pláčí,
svou tvář v slzách smáčí, že už musím jít.
Že prej zná lásku, která je věčná,
že prej mě může všechno dát.
Že by mi byla prej strašně vděčná,
kdybych ji chtěl mít trochu rád.
Prosím Tě, děvče, vždyť Ty seš dítě,
kolik Ti jenom může být?
Vždyť ani nevím, zdalipak smím Tě
na ústa hebká políbit?
Dala mi ústa, dala mi sebe,
potom šla domů sama spát.
Já tu teď stojím, hrůzou mi zebe,
teď se mi o ní bude zdát.