IMODIUM: Rádi zkoušíme nové věci

Skoro přesně čtyři roky po čtvrté řadovce Valerie vydalo Imodium v září nové album pojmenované Element. Novinka, čítající jedenáct písní včetně songu s Michalem Skořepou ze Stroy a společné písně s rapperkou SharkaSs, sklízí od recenzentů i fanoušků samou chválu a Imodium s novými skladbami boduje i na právě probíhajícím turné napříč republikou. Jedním z jeho vrcholů bude příští čtvrtek 26. 10. křest v pražském klubu Rock Café, na němž se po boku Imodium objeví i hosté alba. Chcete-li se dozvědět více o historii vzniku Elementu, zajímavé detaily z jeho nahrávání a leccos dalšího, čtěte náš rozhovor níže.

Už dopředu jste ohlašovali, že na novém albu to tentokrát bude “úplně nové Imodium”. Myslíte, že se vám to podařilo?

Vždycky se k nahrávání snažíme přistoupit tak, že zachováme určitou podstatu toho, co děláme, tedy kytarovou rockovou muziku, ale asi to poslední, co bychom si přáli, a určitě se to netýká jen nás, je zůstat stát na místě. A pořád si dokola opakovat svůj model - jakkoli by byl předtím úspěšný. Rádi zkoušíme nové věci, ale na druhou stranu určitě nejsme extrémisté, kteří by najednou připravili kolekci úplně jiných písniček v úplně jiném žánru, jen abychom všechny vyvedli z míry. Ale snad je z toho znát, že jsme se v průběhu doby něco naučili, ať už je to instrumentální stránka věci nebo třeba stavba melodií, ale samozřejmě se to týká i práce ve studiu. Když jsme začínali, bylo nám patnáct, teď je nám třicet, takže logicky k mnoha věcem přistupujeme jinak. Doufám, že se to podepsalo i na tom výsledku

Souhlasíte s názorem, že je nové album o něco tvrdší než ta předchozí?

Opravdu? My nikdy moc neděláme věci účelově, rozhodně jsme dopředu neměli nějaký cíleně připravený plán. Ano, chtěli jsme mít “nahuštěnější” sound, ale to neznamená, že bychom si dopředu řekli, že budeme víc zkreslovat kytary nebo že bych měl víc křičet.

Nicméně dnes je trend spíš opačný: udělat to líbivěji, zaujmout i mladší posluchače nebo přejít z angličtiny na češtinu - což vy ale nemusíte.
Rozumím, i když si tím nejsem tak jistý, jestli je to opravdu nutné, když vidím, jak jsou úspěšní Thom Artway nebo Lenny. Nicméně u nás se při tom asi projevil postupující věk, to přehoupnutí z dvacítky na třicítku. Najednou okolo sebe slyšíme, jak už to mládí skončilo, a jak je třeba myslet na hypotéky a rodiny. A všem se nám v našem okolí děje, že naši kamarádi to uvažování mění. Ale nemyslím, že je to důvod “přestat žít”. A taky je okolo nás hodně těch, kteří o sobě sice rádi říkají, že jsou rocková kapela, ale nakonec kytara na jejich nahrávce skoro není slyšet. Což bychom my neradi. Vlastně k muzice přistupujeme hodně podobně instinktivně, jako když jsme byli puberťáci. Ale už s tím umíme mnohem lépe pracovat.

Souvisí s tím i to, že jste znovu přizvali jako producenta Martina Voláka?
To nakonec dopadlo trochu jinak. Původní plán byl zopakovat úspěšný model předchozí desky Valerie, takže jsme se s Martinem znovu sešli a pracovali společně na hrubých verzích nových skladeb. Potom jsme se pustili do nahrávání - a nějak se nám to celé zbortilo pod rukama; nikomu se do toho nechtělo a vlastně nás to ani nebavilo. A v tu chvíli jsme si uvědomili, že to už znovu stejně dělat nechceme. Chvíli jsme i uvažovali o tom, vydání alba odložit. Ale byli jsme si natolik jistí tím materiálem, a měli ho natolik připravený, že nám to prostě přišlo škoda. A dodatečně už také víme, že jen odklad by ten problém vůbec nevyřešil. Důležitá byla změna - udělat to jinde a jinak, s jinými lidmi.

S jakými?

Nakonec jsme to dokončili jen sami, v závěru jsme u toho už byli jen my čtyři. S tím, že Martin Volák při přípravě opravdu udělal hodně práce. A oproti minulé nahrávce jsme si vybrali i jiné studio, umístěné v budově Benediktinského kláštera.

Jak prostředí Broumovského kláštera nahrávku ovlivnilo?

Určitě dost. Ale na druhou stranu si doteď nejsem jistý, jak moc se na tom výsledku podílelo samo místo, tedy přítomnost kláštera, a nakolik už jenom fakt, že jak už jsem říkal, se leccos změnilo. Naše kapela moc není zvyklá na tradiční nahrávací studia, a předchozí desky jsme dělali ve svých vlastních prostorech, protože disponujeme nahrávací technikou. I naše okolí už to vědělo, že než bychom byli ve sterilním studiu, raději nahráváme na chalupě nebo ve zkušebně a jsme pány svého času... Ale asi už jsme tenhle přístup vyčerpali. Navíc to místo má svoji energii i auru, a rozhodně bych přál každému to zažít. Když po několika hodinách vyjdete ven, a jdete se projít třeba na klášterní hřbitov, je to úplně něco jiného.

Inspirovalo to i název?

Nene. Názvem já pokaždé začínám. Potřebuju si vždy najít téma, prvotní impuls, který mi pomáhá při tvorbě textů. Takže název už jsme měli dávno předtím, než jsme přijeli do kláštera. Udává mi to směr, dává to ucelený rámec, a vychází pak z toho i vizuál.

Znamená to, že je nahrávka svým způsobem koncepční?

Koncepční rozhodně ne. Ale určité téma tam je. Zlomem pro mě byla ta zmiňovaná třicítka, o některých věcech jsem začal přemýšlet jinak - i proto ta narážka na Pátý element, jakýsi spirit, určující každou osobnost. Čtyři živly jsou neměnné, ale tím pátým mohu být já, stejně jako jakýkoli posluchač té desky. Ale aby to proniklo přímo do textů, to je pro mě “vyšší dívčí”, další autorský level, který je natolik obtížný, že ho ne každý je schopný. Rád bych se na ten stupeň někdy dostal. Ale tady jsem se o to ani nepokoušel. Pro mě bylo důležité, aby vše do sebe zapadlo. I to vizuální znázornění na titulce, které nám udělal Michal Skořepa, do toho přesně zapadá.

Michal Skořepa z kapely Stroy i zpívá na prvním singlu, který jste vydali se značným předstihem oproti albu. Proč jste si ho vybrali?

Známe a přátelíme se několik let. Hrál nám už titulní roli v klipu Valerie. Padli jsme si do oka, pak jsem objevil jeho hudbu i to, jak krásně kreslí. Singl Proud jsme vnímali jako takový start všeho, nakopávák, chtěli jsme ho mít jako prudkou a špinavou písničku. A vyšlo nám, že ty zpěvy tam budou dost vysoko. On má opravdu velký hlasový rozsah, tak jsem ho oslovil. Žádný další plán to nemělo. Pak jsem si ale uvědomil, že by mohl znázornit i obal, a to, že nakonec došlo k tomu, že s jeho kapelou jedeme i turné, už byl přirozený vývoj. Stroy nás baví, nabyli jsme dojmu, že je pořád ještě hodně lidí nezná, oni navíc sami turné dosud nejeli, tak jsme jim řekli: “Pojďte si to s náma užít!”

Spojení se Stroy asi moc nepřekvapí, nicméně na druhý singl jste přizvali raperku Sharkass. Rockový a r´n´b svět u nás ale pořád moc nekomunikují. Jak k tomu došlo?

Chtěli jsme to zkusit. Na první singl jsme měli dost rozporuplné reakce, někomu už to přišlo moc syrové. A nám se to hodně zalíbilo, to že to vyprovokovalo takovou reakci. Takže jsme si řekli, že druhý singl uděláme podobně, jen s úplně jiným žánrem. Líbila se nám úvaha, co to udělá, když to bude úplný opak. A opět se konalo překvapení - k našemu údivu se to skoro všem tentokrát líbilo. A ten song má i hezkou sledovanost. Čekali jsme mnohem víc rozporuplných komentářů. Ovšem je to asi pořád lepší, než kdyby to někomu jen “nevadilo”. Lhostejnost je nejhorší, co může muziku potkat. Takže právě teď řešíme, jak to budeme s tím duetem řešit na koncertech, protože Šárka s námi samozřejmě všude jezdit nemůže.

Jak to pozvání přijala?

Je o dost mladší, a je to taky taková správně “držkatá” holka, s ničím se nemaže - což se nám líbilo. Myslím, že to je ten typ, který má rád výzvy a neřeší hranice. Buď se jí to líbí a nebo jí to nezajímá. Každopádně jsem o ní věděl, řekl jsem jí, že mám v hlavě takový nápad, pustil jsem jí demo, které bylo ještě nazpívané “svahilštinou”, a jí se ta melodie líbila. A když jsme se loučili, tak jí říkám: “Tak já napíšu text, a pošlu ti to i s tím textem.” A ona se zarazila a povídá: “Jak - napíšu text? Jakože bych měla zpívat tvůj text? A proč?” Úplně mě tím uzemnila. A vysvětlila mi, že pokud v tom má zpívat, tak si samozřejmě ten svůj text napíše sama. Je to poprvé, co máme na desce text od někoho jiného. Hezká zkušenost. Na křtu v Praze si samozřejmě s námi zazpívá.

Na turné s vámi hrají různé lokální kapely. Jak jste je vybírali?

Vždycky rádi zveme někoho mladého a neznámého. Tak jsem napsal na facebook, že hrajeme v tom a tom městě, a chceme místní kapelu, ať nám lidé nebo i členové těch kapel posílají tipy, že si to poslechneme a vybereme si. Chvilku jsme uvažovali i o nějaké anketě, ale pak jsme si řekli, že s tím dnes ty mladé kapely otravují všichni - aby nutily své fanoušky k nějakému hlasování... Ale oni je mají “otravovat” svojí hudbou! Ne nějakým posíláním esemesek jen pro to, aby si vůbec zahráli. A stejně tak přirozené je to turné - budou to “jen koncerty” tří kapel. Nebereme s sebou žádné ohňostroje, konfety..., jen si vezeme tu novou desku. Což se ale opravdu neděje každý den