PRECEDENS je další skupinou, která si zahraje 28. března v pražské Lucerně

V osmdesátých letech se skupina Precedens stala fenoménem. Debut Doba ledová přinesl zcela originální tvář rockové scény a jistě jej lze nazvat kultovním albem. Na něj úspěšně navázala i alba následující (Věž z Písku, Pompeje, Aurora) videoklipy a koncerty a řada zásadních úspěchů. Post zpěvačky po prvotním období, kdy byl frontmanem Jan Sahara Hedl (např. Tisíc jmen), zastávala nejdéle Bára Basiková. Vedoucí skupiny Precedens a výhradní autor hudby i textů Martin Němec objevil po Bářině odchodu zpěváka Petra Koláře, který s kapelou nazpíval dvě alba Němcových písní (např. Jsi můj Anděl, Berlínská zeď, La, la, lá).



K třicátému výročí vzniku Precedens odehrála kapela několik velmi úspěšných koncertů se všemi těmito interprety. Po období krátké „hibernace", kdy se Němec věnoval své druhé autorské kapele Lili Marlene, přišel Precedens v omlazené sestavě špičkových hudebníků s ambiciózním koncertním projektem, kterému vévodí fenomenální hlas zpěvačky Ivy Marešové. Zaznějí písně původní i novinky v podání plném energie a špičkové hudební invence. Originalitu Němcových písní, dravou energii kapely a úchvatný zpěv – to vše nabízí současný Precedens. A to vše nabídne i 28. března v pražské Lucerně na Československém beat-festivalu.

Martine, jsi hudebník, hudební skladatel, malíř a spisovatel. Jak se ti daří kloubit všechny tyto profese dohromady?
Zdánlivě složitá otázka, na kterou je ale poměrně jednoduchá odpověď – baví mě to! Já se vždycky cítím být tím, čím se zrovna aktuálně zabývám, co zrovna dělám. Když maluju obraz, tak nepřemýšlím o hudbě, nebo o psaní, ale tu aktuální činnost dělám naplno v tom okamžiku. Nerad bych se ocitl v kategorii – malující hudebník, nebo píšící malíř. Prostě sedím v ateliéru se štětcem a jsem malíř, stojím na pódiu, nebo skládám, tak jsem muzikant. A když zasednu k psaní, jsem spisovatel. A jak to drží dohromady? Jsou to všechno disciplíny, které mě naplňují a vždycky je to přece jen nějaká výpověď o tom, jak vidím svět. A taky jsem evidentně trochu paranoidní – to víš, blíženec! (smích)

Když se podívám na výčet tvých hudebních projektů (a nejsou to jen alba a koncerty, ale i například filmová hudba), výstav, knížek, scénářů, je to úctyhodný seznam. Kdybys měl z každého oboru vybrat jeden počin, kterého si sám vážíš, co by to bylo? Takové tvoje NEJ.

Je těžké jakkoliv hodnotit vlastní práci. Myslím, že kolem své tvorby má autor vždy dost pochybností a pokud ne, měl by se nad sebou asi zamyslet. Takže, kdybych snad měl něco upřednostnit – existuje jeden obraz z roku 1976 (to jsem studoval střední UMPRUM, takže před Akademií), který se jmenuje Dívka s prasetem a ten bych nikdy neprodal. Vznikl velmi spontánně za několik hodin. Z knížek asi považuji za nejvydařenější tu poslední povídkovou s názvem Bod tání, ale pokud bych měl vybrat jednu povídku, tak to bude asi titulní z první knížky Stodola. Je to o stodole, která hoří, když se nikdo nedívá (smích). Z alb to bude to první Doba ledová. Vzniklo s minimem zkušeností – je v něm hodně intuice a myslím, že bylo velmi původní. Dodnes se mi často stává, že potkám někoho, kdo říká, že na té hudbě vyrůstal. Z písniček považuji za zásadní asi Berlínskou zeď a La, la, lá. Obě už zpívalo víc interpretů a zahrajeme je jistě i na koncertě v Lucerně.

Už čtyři roky se skupinou Precedens zpívá Iva Marešová. Také ona má na svém kontě řadu úspěchů (hostování ve skupinách Blue Effect, Čechomor, spolupráce s řadou významných hudebníků). Účinkovala v muzikálech. Čím tě zaujala a jak jsi ji „objevil?"¨
Iva nerada slyší, že by jí někdo objevoval. Ona se objevila sama! Já jsem jí na doporučení kolegy z kapely slyšel zpívat na koncertě s její autorskou kapelou Razam – tehdy to bylo trio a dnes je to velmi ambiciózní kvintet. Řekl jsem si tehdy, že je z mála zpěvaček, která v tom složitém srovnání s Bárou obstojí a přitom je originální a svá. No, a už je to pět let...

Jak bude vypadat vystoupení skupiny Precedens na letošním beat-festivalu v Lucerně?
I v tom dost omezeném čase určitě zahrajeme několik starších věcí, jako je Soumrak bohů, Dívčí válka, nebo Berlínská zeď a taky pár dosud nevydaných písní z poslední doby, abychom nepůsobili jako Precedens – Revival (smích). Stále mi ta kapela připadá živá a cítím, že jejím prostřednictvím a díky všem skvělým spoluhráčům mám autorsky co říct.