Kapela Slza představuje emocionálně přesvědčivou novinku s názvem Bouře. Reflektuje v ní aktuální stavy, které v této nelehké době může prožívat každý z nás

Nový singl Bouře je syrovější a energičtější. Je to pro někoho možná trochu jiná Slza, která nejde jen po povrchu. Oba hudebníci Petr Lexa a Lukáš Bundil nechávají svým pocitům a emocím volný průběh a vypráví o tom, co se teď možná děje v hlavách nás všech. Klip k písni ztvárnil režisér Matěj Říha (aka Papa Pech), jehož záměrem bylo vystihnout pocit samoty a sklíčení. Bouře je první ukázkou z nové etapy kapely, která stále intenzivněji působí jako živý organismus, více se otevírá novým vlivům a daleko více se zabývá i obsahovou složkou, aniž by rezignovala na hitový potencionál. Autorem většiny textů na připravované desce je zpěvák Petr Lexa. Na nové písni kapela opět spolupracovala s anglickým producentem Oliverem Somem.



„Minulý rok na podzim jsem poprvé zažil takový zvláštní emoční stav. Jako bych v jednu chvíli vnímal ty nejsilnější obavy a strach z něčeho, co vlastně není. Klepal jsem se, tlouklo mi srdce a zevnitř mě svírala fyzická bolest. Je to zvláštní pocit beznaděje a člověk neví, jestli to zmizí za pár minut, hodin nebo dní. Stalo se to zrovna v době, kdy jsem měl na stole rozpracovaný text, který měl být zpočátku o něčem úplně jiném, ale všechno se to tak nějak sešlo, že jsem ten původní text zahodil a napsal úplně nový, ve kterém jsem popsal právě tu vnitřní bouři," zaznělo od zpěváka, se kterým na textu spolupracoval respektovaný ostravský autor, hudebník a divadelník Jiří Krhut.

Bouře vznikala přes půl roku a všechno kolem ní začalo v horách, přiznal kytarista Lukáš Bundil. „Několikrát do roka jezdíme na týden nebo dva na nějaké klidné místo, kde nic neruší a kde se můžeme soustředit jenom na skládání muziky. Loni na podzim jsme takto byli ve srubu v Krkonoších a hudba k Bouři vznikla právě tam," odhaluje.

Za režíí videoklipu stojí Matěj Říha (aka Papa Pech). Jako lokaci zvolil prostory starých kasáren, které mají symbolizovat bezmoc, stísněnost a strach. Snažím se tomu všemu uniknout, zbavit se pout, najít východisko a od všeho se oprostit," komentuje Petr Lexa, který při natáčení zažil kaskadérské okamžiky, když ho režisér se svým asistentem zavěsili ze stropu hlavou dolů. „Pověšení bylo dost náročný, protože jsme nejdřív na Petra museli obléct horolezecký sedák, pak ho zvednou do 2 metrů, připnout na řetěz, který jsme protáhli nohavicemi jeho kalhot a až potom jsme mu je oblékali, když už visel hlavou dolů v dost nepohodlné poloze," popisuje natáčení Říha.

„Během natáčení jsem si připadal trochu jako Tom Cruise, když mě hned v 8 ráno při první scéně přivázali na řetěz a pověsili ze stropu hlavou dolů. Zděšení přišlo, když po pár minutách, kdy jsem už vůbec necítil nohy, všechnu krev jsem měl v hlavě a před očima jen mlhu, režisér zvolal 'Tak dobrý, nazkoušeno máme, pojďme to dát naostro!' " vypráví s úsměvem Lexa.