Docuku posouvají na novém albu folklór až ke grunge či rapu. První singl s hostujícím Frantou Černým vzdává hold Jitce Šuranské

Folklorbeatová kapela Docuku, která má na svém kontě dvě nominace na Anděla a zlatou desku za prodej minulé nahrávky, přichází po jedenácti letech s novým albem DO DNA. V křesle producenta vystřídal romskou hudebnici Idu Kelarovou kytarista Fleretu Vítek Rokyta. Typický zvuk Docuku tentokrát obohacuje třináct hostů, mezi nimiž nechybí například František Černý z Čechomoru, mandolinista Radim Zenkl, slovenská zpěvačka Eniesa nebo MC Mukas z kultovní valašskomeziříčské skupiny ElektrÏck mann. První singl z alba je poctou někdejší kapelové houslistce Jitce Šuranské, která před třemi lety zemřela. Její skladbu Už je dzeň Docuku znovu nahráli s Frantou Černým a čtyřmi valašskými primáši.



„Album je hodně odžité. Je o našich životech, láskách a smrti. I proto se jmenuje DO DNA. Tohle slovní spojení ale nechápeme jen ve smyslu ,něco dopít‘. Odkazujeme i k DNA šroubovici, která vytváří fragmenty, jenž všechno nakonec spojí dohromady. Nové písničky jsou tak upřímné, že už snad upřímnější ani být nemohly,“ říká frontman kapely Jiří Buksa a dodává, že obrazy šroubovice se nakonec vepsaly i do kapelních vizuálů a obalu LP.

„Šroubovice se skládá z částí a tyto části představují jednotlivé písně. Když je poskládáte, vznikne hudba, jejíž ambicí je, aby se vám vryla do DNA. To je ostatně naším největším přáním,“ dodává.

Oproti předchozím albům se Docuku tentokrát otevřeli i „nefolklorním“ hudebním stylům a do svojí hudby vkusně otiskli vlivy kapel, na kterých vyrůstali. Ať už jsou to díky použitému barytonsaxofonu Dave Mathews Band nebo některými náladami Pearl Jam, například v písni Tanec. Nejdále však hudebníci zašli ve skladbě Pači sa…?. V ní bez servítek s jadrným valašským nářečím rapuje MC Mukas ze skupiny ElektrÏck mann. „Novým albem se nakonec propojily oba světy, ve kterých jsem v mládí vyrůstal. Na jedné straně jsem poslouchal alba Iron Maiden nebo Pearl Jam a na druhé straně miloval folklorní hudbu. Moje hudební směřování nakonec nejvíc ovlivnilo první album Českomoravské nezávislé hudební společnosti, což byl přímý předchůdce Čechomoru. A teď po pětadvaceti letech se kruh uzavřel, když s námi Franta Černý hostuje ve dvou písničkách,“ uzavírá Buksa.

Zatímco předchozí zlaté album Kdybych já věděl ... produkovala romská zpěvačka, muzikantka a sbormistryně Ida Kelarová, tentokrát Docuku vsadili na Vítka Rokytu ze spřízněné kapely Fleret. „Hledali jsme sedmého člověka, který by měl jako Ida právo veta a posunul naši hudbu dál. Největší Vítkův přínos byl v práci s groovem, tepem hudby, rytmem. Díky němu zní naše nová hudba odlehčeněji“.