Brněnský Tibet se po osmi letech vrací s EP Za horizontem

Za třiatřicet let své existence objeli mnohokrát malé kluby pro pár lidí, ale i velké haly a slavné festivaly. Hráli v sousedním Slovensku, ale také v Holandsku či Belgii. Pódium sdíleli s kapelami Def Leppard, Uriah Heep, Smokie, Elánem, Citronem i Plastic People. Jejich píseň Robinsonaut ze stejnojmenného poprockového alba patřilo v roce 2012 k nejhranějším skladbám v českých rádiích. Řeč je o brněnské kapele Tibet, která vydává po osmi letech nový materiál. Jejich aktuální EP Za horizontem produkoval Jan Ponocný. Obalem hudebníci reagují na dnešní rostoucí víru v nejrůznější konspirační teorie a „spiklenecká odhalení“, ať už jde o covid, chemtrails nebo zastánce ploché Země.



Přitom ještě před pár lety to vypadalo, že Tibet už žádnou písničku nenatočí. Jejich zpěvák Jiří Sekerák se potýkal s nemocí hlasivek. „Hlavní důvod, proč jsme začali nahrávat, je ten, že nás to spolu pořád baví. Když jsem překonal problémy s hlasivkami, začali jsme dělat na nových věcech a uvědomili si, že pořád máme co říct,“ říká Jiří Sekerák.

Přestože album vychází nyní, je to podle kapely covidová deska. „Písničky vznikaly v době pandemie. Když jsme jich měli asi patnáct, vydali jsme se za producentem Honzou Ponocným, který vybral čtyři nejlepší a okamžitě jsme začali nahrávat. V zásadě jsme se s ním vrátili ke spolupráci na albu Robinsonaut. Zjistili jsme, že on nám nejvíc rozumí,“ podotýká baskytarista Jiří Štefl.

Hudebně se album hlásí k písničkářské tradici Toma Pettyho, R.E.M nebo The Cure. „V devadesátkách nás označovali za hard rockový kvartet, ale od Robinsonauta je to více o písničkách. Ty jsou nakonec vždycky to nejdůležitější,“ dodává.

Název EP Za horizontem má vyjadřovat především určitý nadhled, který si Tibet postupem času vytvořil. Ve spojení s výtvarným pojetím obalu však také ironicky poukazuje na paradoxní stránku všech konspiračních odhalení, kterých je dnes plno. Vždyť co jiného lépe odhaluje absurditu víry v plochou Zemi než její doslovné zobrazení?